Jsou mezi námi stále ještě lidé, kteří se na sobě nebojí pracovat. V době všeobecné prokrastinace a nadávaní líných hub na všechny a všechno jim není hloupé namísto opileckých řečí konat, a na své cestě vpřed pošlou klidně k ledu i slušně se rozjíždějící projekt, když už nestačí jejich aktuálním potřebám. Takoví lidé, jako Martin Schuster, který jak si jistě vzpomenete, uložil šest sáhů pod zem progresivní deathmetalovou úderku MINDWORK, aby mohl vzápětí znovu povstat pod hlavičkou svého nového projektu FACE THE DAY.

Již na druhém a posledním albu MINDWORK – „Eterea“ přitom bylo více než jasné, jak je cynická škatulka Schusterovi malá. Už tehdy přispíval čím dál větší přísun melodií k ústupu skřehotání, takže téměř výhradě čistě zpívaná prvotina FACE THE DAY svojí melodičností a dalším „vyměknutím“ překvapit nemohla. Co však překvapilo určitě, byl hlasový vývoj ústřední persony. Po nesmělých pokusech s MINDWORK totiž prodělal jeho nedávno ještě poměrně roztřesený hlas slušný progres, takže bylo nutno Schustera přeřadit mezi regulérní melodické zpěváky. Samozřejmě, ještě se našla místa, kde byla znát zaváhání, celkově však byla ta proměna až uhrančivá.

A světe div se, novinka v tomto ohledu míří ještě výš. Kolik se za tím skrývá dřiny na sobě samém, ponechme stranou. Při poslechu „Stuck In The Present“ však netřeba pochybovat, že minimálně studiově už zpěv i ve své "hodné" podobě za hudební složkou nezaostává.

Příjemný vývoj ovšem musíme vztáhnout i na hudební obsah novinky. Od křehoučkého úvodu „Stuck In Verona“, po němž se do práce zapojí dominantní baskytarový riff „The Remainer“ je jasné, že zlepšení přichází na všech frontách. Jasnou inspiraci PORCUPINE TREE maskovat zřejmě ani nechce, přináší však i příjemný refrén a postupnou gradaci, v jejímž konci prožene dvorní bubeník Filip Kittnar i svoji dvojšlapku. Následuje příjemný popík „Sympathy To Sin“ s pěknými bubenickými ornamenty a rozmáchlá „With Faith On My Side“ s uřvanými zkreslenými kytarami uprostřed. Celek pracuje s náladami a střídáním dynamiky. „Elevator In The Sky“ nás upomene na předchozí metalové působiště, v klidné „Settle Down“ rozčeří ospalou hladinu pěkně vygradované saxofonové sólo, najazzlou polovinu „In The Dying Sun“ dojede v goticko-metalovém riffu kytara a závěrečný devítimitový opus ozvláštní cello a vystřídá v něm nálad nepočítaně. Poslouchá se to prostě samo.

Ne, Martin Schuster ještě není českým Stevenem Wilsonem, ještě není rozpoznatelný svébytným skladatelským rukopisem a vlastní ksichtík může občas překrýt parafrází z jasně identifikovatelných zdrojů. Na cestě ke svému cíli však na „Stuck In The Present“ učinil další mílový krok, a co je ještě důležitější, ani chvilku nenudí. Já jeho proměně a pracovitosti fandím.

P.S.: O tom, že FACE THE DAY nejsou jen studiový projekt, se můžete osobně přesvědčit v pátek 22. 3. 2019 v Plzni v Divadle pod lampou, kde rozjedou večer pro FORGOTTEN SILENCE. Bude určitě zajímavé sledovat, jaký kabátek skladby obléknou živě.